C?l Zero

„Ne-nejsem si jist'a. Mysl'im… mysl'im, ze pickupem.“

Rais prosacoval Francisovy kapsy a z jedn'e vyt'ahl kl'ice. Bylo na nich tlac'itko pro d'alkov'e odemyk'an'i. To mu jen pomuze auto naj'it. „Dekuju za upr'imnost,“ rekl j'i. Pak utrhl pruh z okraje nemocnicn'i prikr'yvky a nacpal j'i ho do pusy.

Chodba byla pr'azdn'a a silne osvetlen'a. zat'imco se j'i Rais pl'izil, v jedn'e ruce pevne drzel Sig, ale nech'aval ho skryt'y za z'ady. Na konci chodba 'ustila v sirs'i prostor s pultem ve tvaru podkovy, kter'a slouzil pro zdravotn'i sestry. Za n'im na nej cekal v'ychod. Za poc'itacem sedela z'ady k nemu zena s kulat'ymi br'ylemi a tmav'ymi vlasy vycesan'ymi do drdolu.

„Otoc se, pros'im,“ rekl j'i.

Zena se polekane otocila a jej'i oci padly na jejich pacienta/vezne v nemocnicn'im odevu, s jednou rukou od krve a se zbran'i nam'irenou na ni. Ztratila dech a vypoulila oci.

„Ty mus'is b'yt Mia,“ rekl Rais. Zene bylo s nejvets'i pravdepodobnost'i ctyricet, byla korpulentn'i a pod dosiroka otevren'yma ocima mela tmav'e kruhy. „Ruce nad hlavu.“

Udelala, co j'i r'ikal.

„Co se stalo s Francisem?“ zeptala se tise.

„Francis je mrtv'y,“ rekl Rais apaticky. „Pokud se k nemu chces pridat, stac'i udelat neco un'ahlen'eho. Pokud chces z'it, pozorne poslouchej. Ted odejdu tamtemi dvermi. Jakmile se za mnou zavrou, pomalu napoc'it'as do triceti. Pak se vyd'as do m'eho pokoje. Elena zije, ale bude potrebovat tvou pomoc. Potom muzes udelat cokoliv, co v'as ucili delat v situaci, jako je tahle. Rozum'is?“

Sestra jednou pevne prik'yvla.

„Muzes mi d'at slovo, ze se budes presne r'idit m'ymi pokyny? Zeny obvykle nezab'ij'im, kdyz se tomu muzu vyhnout.“

Znovu prik'yvla, pomaleji.

„Dobre.“ Obesel ostruvek, mezit'im vyt'ahl karticku z obalu pripevnen'eho na prsou jeho tricka a projel s n'i skrz skener napravo od dver'i. Mal'a kontrolka preblikla z cerven'e na zelenou a z'amek cvaknul. Rais zatlacil do dver'i a otevrel je. Jeste jednou se ohl'edl na Miu, kter'a se ani nepohnula a jen sledovala, jak se za n'im zav'iraj'i dvere.

A pak se dal do behu.

Probehl chodbou a mezit'im si Sig opet zastrcil vzadu za p'asek. Po dvou sebehl schody do prvn'iho patra, rozrazil bocn'i dvere a vybehl ven do sv'ycarsk'e noci. Jako studen'a rann'i sprcha ho ovanul chladn'y vzduch a na chv'ili si dovolil zastavit, aby se mohl volne nadechnout.

Nohy se mu tr'asly a hrozilo, ze mu znovu vypoved'i sluzbu. Adrenalin z 'uteku rychle vyprch'aval a svaly mel por'ad pr'ilis zesl'abl'e. Vyt'ahl z kapsy tricka kl'icky od Francisova auta a stiskl cerven'e tlac'itko. Alarm u SUV zacal vr'iskat a svetla se rozblikala. Rais ho rychle vypnul a rozbehl se k autu.

Vedel, ze budou tohle auto hledat, ale s'am ho dlouho pouz'ivat nebude. Brzy mu nezbyde nic jin'eho, nez se ho zbavit, naj'it nov'e oblecen'i a s r'anem zam'ir'i smerem k Hauptpostu, kde najde vsechno, co potrebuje, aby mohl uniknout ze Sv'ycarska pod falesnou identitou.

A jakmile toho bude schopn'y, najde a zabije Kenta Steela.

CTVRT'A KAPITOLA

Sotva Reid vyjel z pr'ijezdov'e cesty pred jeho domem, aby se setkal s Mariou, uz volal Thompsonovi, aby d'aval pozor na jejich dum. „Rozhodl jsem se, ze d'am dnes vecer holk'am trochu prostoru,“ vysvetlil. „Nebudu pryc dlouho. Ale presto, mohl byste mi na ne d'avat pozor, kdyby se neco semlelo?“

„Jasn'a vec,“ souhlasil star'ik.

„A, no, pokud by se delo neco podezrel'eho, samozrejme tam zajdete.“

„Jiste, Reide.“

„Vsak v'ite, pokud byste je nevidel nebo tak, muzete zaklepat na dvere nebo zavolat na pevnou linku…“

Thompson se zachechtal. „Nedelej si starosti, je mi to jasn'y. Jsou to teenageri. Cas od casu potrebuj'i trochu prostoru. Uzij si rande.“

Pod bdel'ym dohledem pana Thompsona a s Mayin'ym odhodl'an'im prok'azat svou zodpovednost si Reid myslel, ze se muze trochu uvolnit, jelikoz vedel, ze jeho dcery budou v bezpec'i. Jedna jeho c'ast samozrejme vedela, ze to byl jen dals'i pr'iklad jeho pokusu zamestnat svou mysl. Tak jako tak o tom bude cel'y vecer prem'yslet.

Musel vyuz'it GPS mapu na telefonu, aby to m'isto nasel. Jeste st'ale se v Alexandrii a jej'im okol'i tolik nevyznal, ale Maria ano – d'iky tomu, ze Langley a velitelstv'i CIA bylo od n'i nedaleko. Presto vsak zvolila m'isto, na kter'em taky nikdy nebyla. Nejsp'is to udelala proto, aby, jak se r'ik'a, mel kazd'y stejn'e podm'inky.

Na ceste na m'isto setk'an'i minul dve odbocky, ackoliv mu hlas z navigace r'ikal, kterou cestou se d'at a kdy. Prem'yslel nad t'im divn'ym z'ableskem z minulosti, kter'y se mu uz dvakr'at objevil – nejdr'iv, kdyz se ho Maya zeptala, jestli o nem Kate vedela, a pak, kdyz uc'itil kol'inskou, kterou jeho zesnul'a zena mela r'ada. Hlodalo mu to v podvedom'i, takze i kdyz se snazil venovat pozornost instrukc'im z navigace, nikdy mu to nevydrzelo dlouho.

Duvod, proc to cel'e bylo tak bizarn'i, byl, ze kazd'a vzpom'inka na Kate byla v jeho mysli dokonale ziv'a. Na rozd'il od Kenta Steela ho ona nikdy neopustila; pamatoval si, jak ji poznal. Pamatoval si na kazd'e jejich rande. Pamatoval si na dovolen'e a na jejich prvn'i dum. Pamatoval si na jejich svatbu a narozen'i jejich dcer. Dokonce si pamatoval i jejich h'adky – nebo si to alespon myslel.

Predstava toho, ze mohl jakkoliv malou c'ast Kate ztratit, j'im otr'asla. Ten pametov'y supresor mel prokazatelne vedlejs'i 'ucinky, jako byly pr'ilezitostn'e bolesti hlavy privozen'e ne'ustupnou vzpom'inkou – byla to experiment'aln'i procedura a zpusob, jak'ym mu ten cip odstranili, mel do chirurgick'eho z'akroku daleko.

Co kdyz mi vzali v'ic nez jen vzpom'inky na agenta Zero?

Ta myslenka se mu ani trochu nel'ibila. Cel'e to pusobilo jako domino; pred nejakou dobou uvazoval o tom, jestli nemohl ztratit i nejak'e vzpom'inky na sv'e dcery. A jeste hors'i na tom bylo, ze nemel nejmens'i sanci dozvedet se pravdu, aniz by si nechal zcela vr'atit pamet.

Bylo toho na nej moc a c'itil, ze se mu v hlave zac'in'a rodit nov'a bolest. Aby se ozpt'ylil, zapnul r'adio a zes'ilil zvuk.

Kdyz zajel na parkoviste za restaurac'i, slunce uz zapadalo. Byla to restaurace typu gastropub a jmenovala se Sklepen'i. Mel p'ar minut zpozden'i. Rychle vystoupil z auta a poklusem obehl budovu k predn'imu vchodu.

Pak ztuhl na m'iste.

Maria Johanssonov'a byla Americanka se sv'edsk'ymi predky a mimo CIA byla verejnosti zn'am'a jako 'ucetn'i z Baltimoru – ackoliv Reid si myslel, ze by dobre uspela sp'is jako modelka pro titulky casopisu nebo alespon na plak'aty. Byla jen o p'ar centimetru nizs'i nez on, kter'y meril sto osmdes'at, a mela dlouh'e, rovn'e blond vlasy, kter'e j'i ve vln'ach spadaly pres ramena. Jej'i oci mely barvu bridlice, ale jej'i pohled byl nejak'ym zpusobem intenzivn'i. St'ala venku ve dvan'acti stupn'ich v jednoduch'ych satech n'amornick'e modr'e barvy s voln'ym v'eckov'ym v'ystrihem a b'il'ym s'alem pres ramena.