C?l Zero

„Jen reflex,“ rekl rychle.

Maya si pomalu zalozila ruce na prsou, jedno oboc'i pozdvizen'e a rty pevne semknut'e. Znal ten pohled; byl to vyc'itav'y pohled, kter'y zdedila pr'imo po sv'e matce. „Saru a tetu Lindu jsi mozn'a prevezl, ale j'a ti to nespolknu ani n'ahodou.“

Reid zavrel oci a povzdechl si. Jednou do nej zasekla h'acek a uz ho nepust'i, takze ztisil hlas a dal se do vysvetlov'an'i.

„Poslouchej, Mayo. Jsi velice inteligentn'i – definitivne dostatecne na to, aby sis mohla odvodit, co se stalo,“ rekl. „Nejdulezitejs'i vec, kterou mus'is pochopit, je, ze vedet o nekter'ych vecech muze b'yt nebezpecn'e. Jde o potenci'aln'i nebezpec'i, kter'e v'am hrozilo ten t'yden, co jsem byl pryc. A mohlo by v'am hrozit celou dobu, kdybyste vedely vsechno. Nemuzu ti r'ict, jestli m'as pravdu nebo se pletes. Nic nepotvrd'im, ani nepopru. Takze pro ted, rekneme… muzes verit vsem z'averum, ke kter'ym jsi dosla, jen pokud sl'ib'is, ze si je nech'as pro sebe.“

Maya pomalu prik'yvla. Zbezne zkontrolovala, jestli Sara nesesla dolu do preds'ine a neposlouch'a, a pak spustila: „Nejsi jenom profesor. S nek'ym pracujes, s nek'ym na vl'adn'i 'urovni – FBI, mozn'a CIA –“

„Proboha, Mayo, r'ikal jsem, at si to nech'as pro sebe!“ z'upel Reid.

„Ta z'alezitost s Olympi'adou a pak to f'orum v Davosu,“ nal'ehala d'al, „mel jsi s t'im neco spolecn'eho.“

„R'ikal jsem, ze nepotvrd'im, ani nepopru nic –“

„A ta teroristick'a organizace, o kter'e se por'ad mluv'i ve zpr'av'ach, Amun. Pomohl jsi je zastavit?“

Reid se odvr'atil a vyhl'edl z mal'eho okna ven na jejich zahradu. Ted uz bylo pozde. Nemusel nic potvrzovat ani vyvracet. Mel to vepsan'e v obliceji.

„Tohle nen'i hra, Mayo. Je to v'azn'a vec a kdyby spatn'i lid'e vedeli, ze o tom v'is –“

„Vedela o tom m'ama?“

Ze vsech tech ot'azek, na kter'e se mohla zeptat, byla tohle r'ana pod p'as. Na dlouhou chv'ili se odmlcel. Jeho nejstars'i dcera znovu prok'azala, jak je chytr'a, mozn'a az pr'ilis na 'ukor jej'iho vlastn'iho dobra.

„Nemysl'im si,“ rekl tise.

„A to, jak jsi dr'iv hodne cestoval,“ rekla Maya, „nebyl jsi na konferenc'ich a nepredn'asel jako hostuj'ic'i profesor, ze ne?“

„Ne, to ne.“

„Pak jsi s t'im na nejakou dobu prestal. Bylo to potom… co se stalo m'ame?“

„Ano. Ale pak me potrebovali zp'atky.“ To byla alespon c'astecn'a pravda a nec'itil se kvuli tomu jako lh'ar – a tak'e doufal, ze postac'i k uspokojen'i Mayiny zvedavosti.

Otocil se zpet k n'i. Z'irala na dl'azdenou podlahu, oboc'i stazen'e. Ocividne se chtela zeptat jeste na v'ic vec'i. Doufal, ze to neudel'a.

„Jeste jedna ot'azka.“ Jej'i hlas nebyl hlasitejs'i nez sepot. „M'a tohle vsechno co delat s… s m'aminou smrt'i?“

„Proboha. Ne, Mayo. Jiste ze ne.“ Rychle presel m'istnost a vzal ji do siln'eho objet'i. „Neprem'yslej o tom takhle. To, co se stalo m'ame, melo zdravotn'i duvod. Mohlo se to st'at komukoliv. Nemelo to… nemelo to s t'imhle vs'im nic spolecn'eho.“

„Mysl'im, ze jsem to tusila,“ rekla tise. „Jen jsem se proste musela zeptat…“

„To je v por'adku.“ Tohle byla posledn'i vec, na kterou chtel, aby myslela; ze smrt Kate byla nejak spojen'a s jeho tajemn'ym druh'ym zivotem.

Neco mu prol'etlo mysl'i – v'yjev. Vzpom'inka na minulost.

Povedom'a kuchyne. Jejich domov ve Virginii, nez se prestehovali do New Yorku. Predt'im, nez zemrela. Kate stoj'i pred tebou, presne tak kr'asn'a, jak si ji pamatujes – ale oboc'i m'a stazen'e, pohled tvrd'y. Zlob'i se. Rukama ukazuje na neco na stole…

Reid udelal krok vzad a vymanil se tak z Mayina objet'i. Za celem mu po t'e neurcit'e vzpom'ince zacala tepat tup'a bolest. Cas od casu se mu jeho mozek snazil pripomenout neco z jeho minulosti, neco, co bylo st'ale zamcen'e nekde hluboko a jedin'e, co mu po tomhle n'asiln'em z'asahu zbylo, byla migr'ena, tup'a bolest za ocima. Tentokr'at to vsak bylo jin'e, zvl'astnejs'i; tahle vzpom'inka byla zcela jiste o Kate, o nejak'e jejich h'adce, na kterou si nemohl vzpomenout.

„Jsi v pohode, tati?“ zeptala se Maya.

Najednou zazvonil zvonek u dver'i a oba je vylekal.

„Ehm, jo,“ rekl tise. „Jsem v pohode. To bude ta pizza.“ Pod'ival se na hodinky a zamracil se. „To bylo rychl'e. Hned jsem zp'atky.“ Prosel preds'in'i a nahl'edl pres kuk'atko. Venku st'al mlad'y muz s tmav'ymi vousy a napul nepr'itomn'ym pohledem. Na sobe mel cervenou polokosili s logem pizzerie.

Presto se Reid ohl'edl pres rameno, jestli se Maya ned'iv'a, a pak pomalu strcil ruku do kapsy tmave hned'e leteck'e bundy, kter'a visela na h'acku vedle dver'i. V kapse byl schovan'y nabit'y Glock 22. Odklapl pojistku a zastrcil si ho za p'asek sv'ych kalhot. Az pak otevrel dvere.

„Pizza pro pana Lawsona,“ rekl monot'onne posl'icek.

„Jo, to jsem j'a. Kolik jsem dluzn'y?“

Chlap'ik si prendal obe krabice do jedn'e ruky a s'ahl si do zadn'i kapsy. Reid udelal instinktivne to sam'e.

Koutkem oka zahl'edl pohyb a jeho pohled zatekal vlevo. Pres jeho tr'avn'ik rychl'ym krokem prech'azel muz s vojensk'ym sestrihem – nejpodstatnejs'im detailem vsak bylo, ze se mu u boku pohupovalo pouzdro se zbran'i. A jeho dlan spoc'ivala na rukojeti.

DRUH'A KAPITOLA

Reid pozvedl pazi jako policista, kdyz zastavuje auto.

„To je v por'adku, pane Thompsone,“ zavolal. „Jen pizza.“

Postars'i muz s prosedivel'ymi, u hlavy zastrizen'ymi vlasy a m'irn'ym pupkem, se na tr'avn'iku pred jeho domem zastavil. Posl'icek pizzy se ohl'edl pres rameno a vubec poprv'e dal najevo nejak'e emoce – jeho oci se sokovane rozs'irily, kdyz si vsiml zbrane a ruky, kter'a na n'i spoc'ivala.

„Jsi si jist'y, Reide?“ Pan Thompson si posl'icka podezr'ivave meril.

„Jsem.“

Chlap'ik s pizzou ze zadn'i kapsy pomalu vyt'ahl 'uctenku. „Ehm, bude to za osmn'act dolaru, rekl vyjevene.

Reid mu dal dvacet a vzal si od nej krabice. „Drobn'e si nechte.“

Posl'ickovi to nemusel r'ikat dvakr'at. Odbehl zp'atky ke sv'emu cekaj'ic'imu autu, naskocil a odsvistel pryc. Pan Thompson to cel'e s primhouren'yma ocima sledoval.

„Dekuji, pane Thompsone,“ rekl Reid, „ale byla to jen pizza.“

„Ten chl'apek se mi nel'ibil,“ zavrcel Reiduv soused. Reid mel toho star'ika r'ad – ackoliv si myslel, ze se pan Thompson zhostil sv'e nov'e role d'avat pozor na rodinu Lawsonov'ych s pr'ilis velkou v'asn'i. Presto vsak Reid pro tuto roli preferoval nekoho prehnane horliv'eho, nez aby byl pr'ilis laxn'i.